Hotel Cavalier

Okno se otevřelo pomalu a plynule, chvíli jsem visel na okenní římse bez hnutí, vyčkával, jestli se uvnitř někdo pohne, ale vzduch byl čistý a mě nezbylo než se přes okraj parapetu přitáhnout dovnitř a ladným skokem seskočit do měkkých polštářků. Správně, místo tvrdé podlahy jsem dopadl na měkkou matraci okenního sedátka a chvíli zůstal pohodlně sedět a ze svého královského místa sledoval setmělou místnost. Ta snobská lenožka mi už teď říkala, že se můj instinkt opět nemílil. Pohlédl jsem na sametovou lampičku na nočním stolku a místnost ozářilo měkké světlo. Okolní vázy, bohatě vyřezávaná postel i truha s ornamenty vyvolaly na mé tváři jemný úsměv. Pokoj byl trochu risk, nemuselo tu být taky třeba nic, ale měl jsem štěstí. Obecně bylo skvělé navštívit Anglii zrovna v době, kdy se konal sjezd zástupců zemí, protože vojáci měli na starosti jiné úkoly a já zažíval zlaté žně. Nikdo si mě nevšímal, když jsem procházel davem, narážel do lidí, s úsměvem se usmíval a přitom jen bral hodinky a peneženky z nehlídaných kapes. Už teď jsem měl v batohu víc šperků, léků a nejrůznějších udělátek, než kolik jsem dokázal získat za týden v běžných podmínkách. A tenhle pokoj byl jackpot.
Prošel jsem místností, jednalo se o propojený apartmán, v kufrech byly úhledně složené luxusní obleky a vyšívané šaty, v jednom menším pak šperkovnice a v ní desítky zlatých prstenů, řetězů i náramků z drahých kamenů. Nasadil jsem si okulár a zkušeně prohlížel šperky, někdy se bohatství jen tvářilo jako cenné, ale jednalo se o šmuky, ale tady.. sakra, tolil zlata pohromadě jsem nejspíš nikdy neviděl! Usmál jsem se, bez ostychu si rozsvítil ve všech místnostech a vrhl se na probírání kufrů, které samy o sobě by mi zajistily klidný důchod!

Pokoj jsem našel celkem rychle, nijak jsem se nekochal krásou tohohle rozvojového města, nechtěl jsem nic víc než teplou sprchu a postel a klidný spánek, nepřerušovaný hořícími lidmi a nočními můrami. Odmítl jsem dokonce i doprovod a ochranku, protože jsem nechtěl nic víc než jen těch pár chvil své samoty, která mi byla nejvěrnějším přítelem. Hlavu jsem měl plnou myšlenek, myšlenek na průběh celého zasedání, na naprosto absurdní požadavky Ruska, na všechny ty scény a slova. Na svou krásnou sestru, která teď nejspíš ochutnávala krásy tohohle města. Promnul jsem si tvář a vyjel výtahem do druhého patra, otevřel zlatou klec, kterou mě výtah obklopoval a rozešel se k určitému číslu. 114. Porozhlédl jsem se po slupující se tapetě na chodbě, hotel to byl menší, na některých místech poznamenaný probíhající apokalypsou, ale bylo vidět, že se ze všech sil snaží vrátit do původní krásy a mě bylo upřímně fuk, že to nebude pět hvězda s fantastickou snídaní v ceně. Překvapilo mě světlo, co vycházelo zpod dveří, ačkoliv byly zamčené, když jsem v nich otočil klíčem. Nejspíš to mohli být ještě vojáci, co mi sem v mezičase nanosili všechny osobní věci, ale k mému překvapení, když jsem naleštěnými botami vstoupil na ten bílý koberec a slyšel za sebou slabé cvaknutí hlavních dveří, to vojáci nebyli. 
Prohlížel jsem si muže, co se skláněl nad truhlami překypujícími oblečením a šperky a naklonil hlavu na stranu. Mlčel jsem, když jsem si ho prohlížel tím intenzivním detailním pohledem. Mapoval jeho tvář z profilu, neuniklo mi to množství nejrůznějších piercingů, výrazné fialové vlasy. Oblečení, co nebylo ani do společnosti ani do armády. Nevýrazné, fádní, ale přitom sportovní a dostatečně pohodlné. Perfektní pro splynutí a rychlý únik. 
Krátce jsem si povzdechl, protože setkání se zlodějíčkem v tuhle hodinu byla ta poslední starost, o kterou bych stál. Dál jsem nic neříkal, když jsem si sundaval kabát a odhodil ho na jednu z lenošek, pokračoval zlatými hodinami, které jsem ledabyle pohodil ke kabátu. Pokračoval s rozepínání manžetových knoflíčků na rukávech, které jsem jasně vyhrnul nahoru. Až potom jsem na dotyčného znovu pohlédl. 
"Hledáš nový oblek a vhodné doplňky? Zkus truhlu vedle, tady jsou věci na doma" Netušil jsem, jakou měl drzost, že si sem nakráčel a myslel si, že ho nechám jen tak odejít. Ale zároveň na nějaké drama jsem neměl náladu. Snad i proto jsem nechal na prstech zvednuté dlaně roztančit jemné plameny a sklonil pohled k jejich záři stejně jako příjemnému teplu. Rozhodl jsem mu přednést možnosti, teda samozřejmě podle toho, jak se teď zachová.

Inu nečekal jsem, že mě v tuto hodinu někdo vyruší. Očekával jsem, že ti dva, i když oblečení tu bylo pro celou čtvrť, nejspíš v dalších honosných šatech nejspíš šaškují někde v lepší společnosti a vrátí se nad ránem a pokud dřív, dostatečně opilý, aby mi nedělali problémy. Jenže muž, který se objevil ve dveřích, mi do karet nehrál ani zdánlivě.
Narovnal jsem se a pohlédl do jeho tváře. Čekal jsem spíš nějakého anglického gentlemana v důchodovém věku s okulárem, ale uznávám, že pohled na vysokého, statného tmavovláska se snědou kůží byl rozhodně hezčí. Hezčí, ale značně komplikovanější.
"Dobrá, dobrá, chápu.." pousmál jsem se ležérně a pomalu zvedl ruce, na nichž cinkaly náramky a prstýnky. I když ty mi byly buď hodně malé nebo zase velké. Nebylo se čemu divit, jejich majitel byl o dost větší než já. Nechal jsem ruce v bezbranné poloze a zatímco jsem promluvil, moje oči pomalu, nenápadně zkoumaly místnost. Jedinou únikovou cestou bylo okno, kterým jsem přišel, ale ze druhého patra se mi skákat nechtělo. To by bolelo. "Nemusíme z toho dělat vědu, ne? Tady jsou ty šperky, ok? Oblek by mi nesedl, jsi větší v ramenou, snad příště." mrkl jsem na něj s tím širokým úsměvem, nezdálo se, že mě znervózňoval, ačkoliv uznávám, že pohled na jeho ruku mě přece jen trochu roztrpčel. Měl schopnosti a nechat ze sebe udělat topinku nebylo zrovna na pořadu dne. Neochotně jsem začal šperky sundávat a odkládat na vyřezávanou komodu, anož bych z něj spouštěl pohled. Přišel mi povědomý, odněkud jsem ho znal. Což bylo vzhledem k jeho luxusnímu oblečení asi stejně pravděpodobné jako fakt, že mi vyjde můj nejjednodušší plán. Stále s rukama nad hlavou jsem pokrčil rameny a začal pomalu couvat k oknu. Pevně jsem doufal, že mě nechá odejít dobrovolně, protože v zahradách byli stráže. Překonat je cíleně bylo snadné, kdyby o mě ale věděli, nejspíš bych neměl šanci. A já měl svou svobodu rád. 
"Teď v klidu odejdu, dobře?" upřel jsem své oči, jedno modré a druhé šedé, do jeho hnědých. Zatraceně, byl fakt hot! Jakože hot hot, chápeme se, ne? Ne? No tak nic..

Zhasnul jsem ruku s plameny jen tím, že jsem ji zavřel v pěst. Pravdou bylo, že jsem neměl v úmyslu je na něj vůbec použít. Byl to laciný trik, trik, jak někoho vyděsit, jak demonstrovat to, co tak jasně a rudě žhnulo pod povrchem, co se denně dralo ven a nenechávalo mě klidným, ale já se vehementně snažil ten pocit ignorovat. Odmítal jsem své schopnosti používat, pokud se nejednalo o triky, které jsem musel ukazovat, abych vzbuzoval pozornost nebo o instinkt, který se probouzel jen v Izziině přítomnosti.
Díval jsem se na fialovláska a krok po kroku se k němu přibližoval, s tím, jak jsem ruce schoval do kapes. Sám jsem si jasně uvědomoval, že jeho jediným východem je okno. A on to soudě podle toho pohledu kterým zkoumal místnost, věděl taky. Nezajímaly mě cennosti, co se mu blýskaly na rukou, nezajímalo mě, co si nakradl do kapes nebo co tu nechal, na to jsem pohled neupíral. Pravdou bylo, že ve mě vzbudil jistou pozornost a já hodlal zjistit proč. Většinu času jsem se střetával jen se smetánkou, s lidmi kteří byli k uzoufání nudní, naprosto bezbarví, řešili jen kraviny a nechávali mě naprosto klidným, s těmi nacvičenými odpověďmi a úsměvy. Ale on nevypadal, že by věděl, kdo jsem a to byla příjemná změna. Stejně jako ironie a lehkost se kterou se mnou mluvil. To si totiž dlouho nikdo nedovolil. 
"Proč bych tě měl nechat jen tak odejít?" Naklonil jsem hlavu na stranu, byl jsem to já, kdo překonal těch pár kroků a dostal se do jeho bezprostřední blízkosti. Já, kdo ho chytil za loket, přetočil a přirazil ke komodě od které před chvílí ustoupil. Ruce jsem umístil vedle jeho boků a zamezil mu tak únik. Sledoval jsem zblízka jeho tvář, ty jemné rysy, ty zvláštní rozdílné oči, kterých jsem si ze začátku nevšiml a co mě pozorovaly. Byl hezký, jiný než kdokoliv, koho jsem vídal a ta odlišnost mě fascinovala a přitahovala. Nic jsem ale nedělal, nedržel ho v krutém sevření, nevynucoval si jeho pozornost, jen se díval a přemýšlel. Krátce jsem očima sklouzl k oknu a ke strážím, co zůstali venku. Jedna věc mě totiž zajímala téměř nejvíc. Jedna věc, po které jsem toužil celý svůj život, kdy jsem poslouchal otce na slovo a přitom celou dobu přemýšlel nad něčím jiným. 
"Jak ses dostal přes stráže?" Naklonil jsem hlavu na stranu a zabodl do něj nekompromisní pohled. Nikdo něvěděl, že je uvnitř. A mě zajímalo proč. A hlavně - jak.

Sevřel ruku v pěst a plaménky v jeho dlani zmizely. Obdivně jsem hvízdl, neviděl důvod, proč nedat najevo, že ta schopnost je zatraceně cool. A děsivá, nechtěl jsem si zahrát na lidskou pochodeň, takže jsem místo úniku zvolil logičtější a bezpečnější strategii. Prostě ho ukecám! I když to v mém podání možná bylo mnohem nebezpečnější než riskantní skok z druhého patra, ale dejme tomu.. 
Zamyšleně jsem pokýval hlavou, jako bych zvažoval seriózní odpověď na jeho otázku. Což se reálně samozřejmě nedělo. "Hmmm.. jsi prostě milej chlap? Vidíš, jak hroznej mám život a je ti mě líto?.. Líbím se ti?" poslední z možností jsem pronesl s tím potutelným úsměvem někoho, kdo prostě rád balancuje na hraně. Kdo ví, proč jsem měl takovou potřebu lidi provokovat, ale vypadal jako pěknej suchar, chtěl jsem ho trochu píchnout do jeho homofóbní dušinky. Píchnout, chápeš? Haha.. "To je jedno, variantu si můžeš vybrat sám, já bych prostě jen.."
O-ou, to o sucharovy beru zpět, když mě chytil za loket a já se jen s nechápavým zamrkáním ocitl přitisklý ke skříňce. Sklonil jsem oči, sakra, měl takhle vymakané ruce i předtím? Zvedl jsem ten zvědavý pohled a střetl se s tmavýma, hlubokýma očima. Byl blízko. Zatraceně blízko. 
"Jsem jako vítr, všude a vlastně nikde.." odvětil jsem pološeptem na jeho otázku o strážích a záhadně se usmál. Uvědomil jsem si, že mě obklopila vůně drahé vody po holení, kořeněné a výrazné. Mm, líbila se mi. Olízl jsem si rty a přitrouble se usmál. "Obrazně řečeno, ve světě, kde umíš ovládat oheň, jsou některá rčení matoucí, nemyslíš?" pousmál jsem se drze, prozatím se nezdálo, že bych měl v plánu utíkat. Netušil jsem proč, sice ve mě vzbuzoval respekt a schopnosti, které měl, mě měli děsit, ale ve skutečnosti jsem se z nějakého důvodu v té těsné blízkosti mohutného těla necítil v nebezpečí. Spíš naopak. Jeho tvář jsem si prohlížel stejně důkledně jako on tu mou. Jednodenní strniště, vystouplé lícní kosti, lesklé, hebké vlasy, aristrokratické rysy. Mmm jasná desítka. Nakonec jsem jen ledabyle pokrčil rameny a nonšalatně mávl rukou. "Jednoduše, jsou to pitomci. Pár jednoduchejch triků a lacinejch kouzel.." zvedl jsem ruku jako on před chvílí, když mi vyhrožoval plameny, ale po tom mém demonstračním gestu, se místnost ponořila do šeravého přítmí, když se světlo intimně ztlumilo a zůstalo provokativně problikávat za jeho zády. Netušil jsem, proč mu své schopnosti ukazuju, možná jsem si prostě chystal půdu pro útěk, i když jak se zdálo, ze svého místa v obležení jeho těla jsem se prozatím nechystal. Jemně jsem zaklonil hlavu, abych mu viděl do tváře a bez skrývané drzosti jsem se na něj jednoduše usmál. "Takže? Učaroval jsem ti natolik, že mi to odpustíš?"

Nepouštěl jsem ho ze svého sevření, ne snad proto, že bych si potřeboval na někom dokazovat svou sílu, moc nebo postavení, ale protože děsit lidi, kteří toho neměli moc, se neřadilo na seznam mých starostí, úkolů nebo čehokoliv jiného. Naopak, jistým způsobem jsem jim záviděl. Záviděl jsem té jiskře, co se objevila v těch zvláštních očích, které mě pozorovaly se stejnou intenzitou. Záviděl té svobodě, která vyzařovala z jeho postavení, a která byla prchavá a nejspíš záležela na mém rozpoložení. Mohl jsem mu ji sebrat a možná se konejšit pocitem, že je na tom někdo stejně jako já. Ale já takový nebyl. Nikdy jsem nebyl jeden z těch pitomců, co by se nad ostatní nadřazoval, nadával na to, jak jsou neschopní. Ne, nepotřeboval jsem si honit ego, protože ve skutečnosti měli všichni ostatní mnohem víc než já sám. A to bylo svým způsobem smutné.. 
Sledoval jsem jeho pusu, rty, co se na můj vkus pohybovaly příliš rychle a vydávaly až příliš slov, které byly zmatečné stejně jako provokativní. Podíval jsem se znovu, řekl bych, že byl zvláštní, jiný, ale roztomilý a nenuceně hezký. Hezký.. Donutilo mě to vrátit se k jeho předchozí otázce o tom, jestli se mi líbí. Líbil. Taková byla jednoduchá pravda. Vždycky se mi líbili muži, ti hezcí, jemní, sladcí, ale přitom ti, co v sobě měli oheň. Ale většina těch, co jsem znal byla nudná stejně jako jejich ženské protějšky, ale ty.. Nikdy jsem si nedovolil na žádného z nich myslet, nikdy si nedovolil nikoho z nich pustit blíž, protože by to znamenalo skandál, který jsem si nemohl dovolit. V mé zemi sledovali každý můj krok a tahle aféra by mohla znamenat ztrátu víc věcí než jen koruny. Nehodlal jsem Isabellu ohrozit víc, než jsem již udělal.
"Jak se jmenuješ?" Můj výraz se neměnil, ale když jsem teď sledoval ten provokativní úsměv, cítil to, co jsem necítil už tak zatraceně dlouho, to, co se mísilo s tou frustrací, únavou, výčitkami ze své sestry a jejího svazku, ze všech těch událostí, které se dnes udály.. 
Sledoval jsem jeho zvednutou ruku, když světla v místnosti zničehonic potemněla a znovu oči vrátil k jeho tváři. Nic jsem neříkal, nereagoval, skutečně to byl hezký trik. Naklonil jsem se blíž, jen proto, abych vnímal, jak mě prameny jeho vlasů lechtají ve tváři, když jsem byl blízko, jeho krku, jeho vůně, kterou jsem si dovolil vdechnout. Dovolil si o ní přemýšlet, k čemuž přispívalo o to příjemné šero. 
"Věc se má takhle. Nemůžu tě jen tak pustit, přišel jsi mě okrást. Ale zároveň nejsem někdo, kdo by si užíval trestání, mučení nebo vlezlé stráže.." Můj dech se odrážel od jeho krku, když jsem se zničehonic odtáhl, pustil ho ze svého sevření, otočil se a odcházel do druhé místnosti. Mohl zkusit odejít, použít ty triky, které tma halila do dokonalé únikové cesty. Ale já věděl, že půjde za mnou. Tvoje oči mi to řekly. 
Pohled jsem přesunul na starý krb, který se během pár vteřin zapálil a zalil tak místnost světlem i příjemným teplem. Posadil jsem se do křesla naproti a sledoval fascinovaně plameny, jejichž stíny tančily po tmavé místnosti. Podepřel jsem si bradu rukou a do vstupu k vedlejší místnosti jasně a zřetelně pronesl: "Ukaž mi nějaký trik, zloději, zabav mě.. a já se rozmyslím, kdy tě nechám odejít.." Bylo to zvláštní, ten pocit, co se mi rozléval po těle. Nevím, co jsem od toho čekal. Netušil ani, jestli to skutečně udělá. Věděl, jak tím riskuju a riskování jsem neměl v povaze. Ale přesto. Pokud má jít svět do pekel, odmítám dál žít ve lži.

Bedlivě jsem ho sledoval, každý sebemenší detail, když byl stále tak blízko, že jsem si mohl s přehledem prohlížet jeho tvář ze všech stran. Fascinovalo mě, jak je perfektní, téměř neměnná, klidná, vážná a stejným způsobem přitažlivá, když na mě pohlédly ty oči, v nichž cosi neurčitého naprosto odporovalo jeho postoji. Z nějakého důvodu mě neděsilo být v jeho těsné blízkosti, ačkoliv jsem o něm nic nevěděl a neměl tušení, jak bude reagovat v další minutě. Přece jen jsem ho přišel okrást. Mohlo to být jen divadlo? Mohl jen čekat na lepší příležitost? Rozmýšlet, co dál? Nic mi nezaručovalo, že mě nepředá strážím a nenechá mě někde zbičovat, a přesto jsem se nesnažil vymanit z jeho sevření a to ani ve chvíli, kdy se naklonil k mému krku a já na napnuté kůži ucítil jeho dech. Nechal jsem ho, neodstrčil ho, na pažích jsem cítil jemnou látku jeho košile, měkkou a příjemnou, kolem se vznášela silná vůně pomerančů a hřebíčku. Zatraceně, ani se mě nedotkl a já přesto cítil, jak se mi z podbřišku do celého těla rozlévá ten známý pocit neurčitého vzrušení. Jeho hlas byl hebký a hluboký, skoro jsem nevnímal, co říká, prostě jen poslouchal tu intonaci a melodičnost, s jakou vyslovoval jednotlivá slova a olízl si suché rty. Sakra, byl vážně, vážně sexy.
Když zničehonic odstoupil a vydal se směrem z místnosti, chvíli jsem zůstal stát na místě a místo na něj přetočil svůj pohled k oknu. Záclona jemně povlávala v nočním vánku a já přemýšlel, proč vůbec váhám, když nejrozumější a nejlogičtější by bylo prostě odtud utéct. Měl jsem ideální příležitost. Co jsem o tom chlápkovi vlastně věděl? Jak jsem mohl vědět, že mě nepřipoutá za nohu k topení a nepošle na mě vojáky? Bylo to směšné a ještě směšnější bylo, že ačkoliv tón jeho hlasu jasně naznačoval, že ví, že půjdu za ním, měl v tom naprostou pravdu. Prostě jsem se jen pobaveně usmál, zavrtěl sám nad sebou hlavou a místo k oknu zamířil za ním. Něco prostě.. nemohl jsem tomu odolat.
Nemohl jsem odolat jemu.
Světla za mnou nerušeně zhasínala jedno za druhým, až zbylo jen poskakující světlo z hořícího ohně, které jeho tvář ozařovalo temně karmínovou barvou. Asi jsem měl zvažovat, že zrovna dráždím někoho, kdo mě v tom krbu mohl usmažit, ale já z něj ten pocit neměl. Možná bylo naivní věřit instiktům, ale já se v lidech jen málokdy pletl a možná proto mi nedělalo sebemenší problém prostě dojít před něj a místo váhání jsem se jen naprosto drze posadil obkročmo na jeho klín, zhoupl jsem se dopředu, naprosto suverénně ho tím pohybem vyzýval, ale v mé tváři se neodrážel strach ani touha se mu zavděčit. Hrálo tam čistě pobavení.
Jednou rukou jsem se zapřel o opěradlo za jeho hlavou, naklonil se tentokrát já do jeho bezprostřední blízkosti, drze a bez dovolení si okupoval jeho tělo, když jsem zvedl ruku a dotkl se té perfektní tváře s dokonale opečovávanou kůži. Byla hladká, krásně jemná, jistě hýčkaná drahými krémy, když jsem po jeho tváři klesal k jeho rtům a palcem po tom spodním přejel. Líbila se mi jeho ústa, křivka, to přísné sevření, které jsem toužil rozbít a vkrást se dovnitř.
"Florentin. Řekneš to? Pomalu a detailně. Líbí se mi tvůj hlas. Je sexy." zamumlal jsem, když jsem ho palcem dál hladil a beze studu si prohlížel jeho tvář ve všech detailech. Krátce jsem se usmál a znovu se zavlnil na jeho klíně. Balancoval jsem na tenkém ledě a moc dobře to věděl. Ale jako obvykle jsem neměl v nejmenším úmyslu držet se zpátky. Naklonil jsem se až těsně k jeho rtům, prakticky se jich dotýkal, když jsem si spodní ret skousl a vzrušeně vydechl. "Znám jeden způsob, jak tě zabavit. Otázkou je, jestli si chceš připustit, že mě chceš."

Nechal jsem ho. Nechal jsem ho ve chvíli, kdy si naprosto bez jakékoliv zdrženlivosti či prchlivosti na kterou jsem byl zvyklý sedl na můj klín. Když se mě dotkl, a já se jen díval do těch rozdílných očí magicky přitahující mou pozornost. Neusmál se, nedal najevo pobavení nebo drzost, ale zároveň ani tu odtažitost a strohost kterou jsem dával dámám, které měli to štěstí, že se dostali tak daleko. Ne, když mé dlaně naprosto jasně a bez zadávání sjely na jeho pevný zadek a přitáhli si ho toužebně do klína, protože jestli jsem něco nedokázal a snad ani nechtěl zakrýt, bylo to vzrušení, které se objevilo už dávno předtím, než mi začal předvádět tohle divadlo na klíně. Nevím, jestli to bylo tou očividnou drzostí, tím, že skutečně přišel a ne proto, aby prosil, žadonil nebo se podbízel, ale aby si drze přišel ukrást to, co jsem nabízel. Nebyl to přeci jen zloděj, ne? Díval jsem se na něj tím tmavým pohledem, který byl ale stále ostrý a nekompromisní a možná se v něm i poprvé odráželo něco víc. Víc pocitů. Nakrčení obočí a těžký dech mohl být jen náznakem k tomu chaosu, co zuřil uvnitř mě, protože uvnitř mě na mě všechno křičelo, ať se přestanu držet všech těch zásad, ať ho prostě chytnu, otočím, narazím. Vezmu si ho, protože můžu. Protože zatraceně můžu a nejsem jen nějakej španělskej princ, co musí držet dokonalou a perfektní masku. Pravdou bylo, že jsem zuřil, měl dost toho všeho. To, co se dneska dělo, bylo jen dokonalým završením té studny trpělivosti, která se zdála bezedná, ale tvrdě narazila na dno. Držel jsem si lidi od těla, střežil si svá tajemství, byl věčně věků zamčený ve své hlavě, a tak dívat se na něj bylo pro mě nové, ten pocit byl příjemný a já cítil touhu dělat všechno, všechno, co budu chtít. Věděl jsem, co má sestra dělá po večerech, dával ji volnost v těch chvílích, kdy se nikdo nedíval, ale sobě jsem povolit nikdy nedokázal. A pochyboval, že někdy budu moct. Ale když mé ruce přejížděly od jeho zadku přes stehna až k jeho klínu pevně zakleslém na tom mém, nedokázal jsem přestat. A ani nechtěl se držet zpátky. Evidentně nepotřeboval dvoření, přemlouvání, hromadu romantických gest. Čišelo, doslova křičelo z něj jenom to jediné a já to vnímal, vítal, dokonale se na to namotával. 
Zvedl jsem pravou ruku ve chvíli, kdy jsem cítil jeho rty na svých mučivě a nebezpečně blízko a málem podlehl jejich sladkému lákadlu, málem chtěl zuby potáhnout za ten samý ret, za všechny ty ozdoby.. Ale namísto toho jsem mu rukou vjel na krk do tmavých vlasů a zatáhl. Prudce a nečekaně, když mi odhalil bílý krk a já se sklonil, abych vdechl jeho vůni. "Florentin.." Jeho jméno sklouzlo z mých rtů stejně jako můj jazykem laskal jeho jemnou kůži, nedočkavě ji stiskl mezi zuby a pak místo znovu opečovával jazykem. Lehce jsem se ušklíbl, když jsem si uvědomil, co se mnou dělá a konečně si to mohl přiznat. 
"S klukem jsem ještě sex neměl. Ale vždycky mě zajímalo, jaké by to bylo.." Přitáhl jsem si jeho tvář ke své a rukou sjel z jeho zadku do jeho klína. Protože ve mě hořel oheň a nebylo to jen tou krásnou metaforou. "Nezklameš mě, že ne?" Nedělalo mi problém vyjádřit, že ho chci. Ani mu připustit, že je můj první. Byl jsem vždycky upřímný a jasný a nepovažoval ho za politickou hrozbu natolik, abych se hlídal. Sebekontroly jsem měl už dost. Spal jsem s mnoha ženami, ale věděl, že to nikdy není to, co skutečně chci. Protože to, co jsem chtěl, se mi právě příjemně vybízelo pod rukama.

Nepodobal se ničemu a nikomu, koho jsem znal. Naučil jsem se v lidech číst, dokázal je odhadnout, odhalit, pochopit, přečíst, ale jeho ne. Díval jsem se na něj, oplácel mu ten ostrý, nekompromisní pohled a netušil, co se mu honí hlavou, nedal nijak najevo nic zásadního, jeho tmavé oči byly zrádné, hluboké a klidné jako hluboké jezero, ve kterém jsem se pomalu utápěl a věděl, že by mě to mělo varovat, děsit nebo odradit, jenže já byl vždycky ten typ, který šel nebezpečí naproti, čistě kvůli té zvědavosti, kvůli pocitu, že jestli se nedopátrám konce, vybuchnu. Chytil mě rukama za zadek a přitlačil do klína a zatímco on nedal najevo stále nic, já se usmál. Jeho vzrušení bylo přeci jen tou odpovědí, kterou jsem potřeboval a nemusel mě ujišťovat ani slibovat, protože s tím, jak jsem cítil jeho tvrdé mužství, také vstoupalo mé vlastní vzrušení. Neuměl jsem popsat, co mě na něm tak přitahovalo, možná ten temný pohled, dokonalý obličej, pevné tělo, nebo prostě to tajemno, které ho obklopovalo? Uvědomil jsem si, že těžce dýchá a roztáhl rty v ten škodolibý úsměv ještě víc, uvědomoval jsem si, že se mi to líbí, že mě baví ho provokovat a sledovat, jak zápasí sám se sebou. Neuměl jsem si představit, jak tenhle dokonale uhlazený gentleman s perfektním vyjadřováním vypadá, když ztratí kontrolu sám nad sebou, ale chtěl jsem to zoufale zjistit.
"Ahhh.." jak se zdálo, já rozhodně zábrany neměl, když jsem polohlasně a táhle zasténal ve chvíli, kdy vyslovil mé jméno tím šukatelným hlasem a kousl mě do citlivé kůže na krku, sakra, to napětí se dalo krájet a já si uvědomoval, že mu visím na rtech a chci, chci ten polibek, který mi nedal, chci, aby řekl ano, chci, aby mě strhl pod sebe a ten pohled hořel, zatímco mé jméno řekne tím hlasem znovu a znovu.
Neodtrhl jsem pohled, pootevřenými rty se trhavě nadechl a div nezasténal podruhé, když mi oznámil, že budu jeho první. Sice to neřekl takhle přímo, ale pro mě už neexistovala jiná možnost, nehodlal jsem se držet zpátky, ne teď, když jsem si od něj chtěl ukradnout mnohem víc než jen těch pár cetek. Ruce jsem mu položil kolem krku, pohrával si s lesklými, hnědými vlnami a zapřel se koleny, pohnul se proti jeho ruce a sám se o jeho dlań otřel, neměl jsem zábrany, ne v tomhle, když jsem přivřel oči a nechal ho pocítit své vzrušení.
"Ale no tak, až tady skončíme, nebudeš chtít už nikoho jiného.." zamumlal jsem drze, bavila mě ta hra, jemné chození kolem toho, co jsme oba chtěli, ale zatím o tom jen mluvili a živili své představy. Já měl teda fantazií o něm plnou hlavu, když jsem se znovu vypjal a přirazil proti jeho ruce, zatímco jsem oběma rukama vjel do jeho vlasů a zaklonil mu hlavu, sklonil se a tentokrát jsem nezaváhal ani chvíli, když jsem se vpil do jeho rtů, když jsem vsál nejprve horní a pak i spodní ret, provokativně ho krátce stiskl mezi zuby. Špičkou jazyka, kde se v měkkém světle zaleskla stříbrná kulička, jsem ochutnal jeho ústa a pak bez svolení vklouzl drze a svéhlavě dovnitř, jen abych našel jeho jazyk a otřel se chladnou kuličkou o jeho spodní, citlivou stranu. Jeho ústa chutnala skvěle, drahým, těžkým vínem, mentolovou pastou a sladkým ovocem a já se nedržel zpátky, když jsem ten polibek prohluboval, když jsem prozkoumával jeho ústa, dráždil ho tím kouskem kovu, který zanechával charakteristickou chuť v ústech i na jazyku a neopomněl se mu dráždivě pomalu vrtět a otírat v klíně v těch detailních, orgastických pohybech.  
Přerušil jsem ten polibek až ve chvíli, kdy mi docházel kyslík, ostře se nadechl, ale využil jsem tu chvíli, kdy jsem si olízl opuchlé rty, kulička se znovu zatřpytila a já zpoza zad z malého pouzdra zručně vytáhl skládací nožík, ostrá čepel s tichým cvaknutím vyskočila z pouzdra a já mu ho v mžiku přiložil k hrdlu. Přimhouřil jsem oči, rozpustile a hravě, když jsem s nožem přešel po drahé látce a odřízl jediným pohybem první z hromady zlatých knoflíků s emblémem. Vždycky jsem byl sráč, co ho bavilo provokovat a hrát si, neptal jsem se, nelitoval, když jsem pokračoval, níž, ještě níž, dokud se košile nepootevřela a já rukama nevnikl přímo pod ní. Nůž s cinkotem přistál zabodnutý do dřevěné podlahy, zatímco jsem se sklonil, rozhalil cáry košile a zahleděl se na jeho tělo, pevné, opálené, svalnaté, kousl se do rtu a sjel očima až k proužku tmavých chloupků, které mizely za lemem dokonale padnoucích kalhot. Sakra, byl fakt sexy.
Rukama jsem bez ostychu přejel po jeho břiše, hrudníku a zajel jsem pod košili na ramena, kde jsem prsty začal zkušeně masírovat ztuhlé, vypracované svaly. Sklonil jsem hlavu, svéhlavě ho kousl do ucha a pak se o citlivý lalůček otřel kuličkou.
"Uvolni se. Prostě.. nemysli. Dělej si, co chceš." šeptal jsem a vnímal, že můj hlas už dávno není tak klidný a laxní, byl protkaný vzrušením, těžký, táhlý a plný očekávání, když jsem tentokrát já zabloudil rukou mezi jeho nohy a tvrdě stiskl.

Neodpovídal jsem mu, ne, když jsem přivíral oči a pozoroval ho tím přivřeným pohledem, dokonale upřeným a pevně soustředěným jen na jeho obličej, ve kterém se skrývalo tolik rozkoše. Tolik pobavení, drzosti. Byl natolik troufalý, drzý a sebevědomí, až tolik, že by to několik předních radních zvedlo ze židle a já bych se na nich potajmu bavil, stejně tak jako jsem se teď bavil na něm. Všechno na něm mě fascinovalo, od jeho jména, fialově zbarvených vlasů, až po tmavé konce. Ty oči, které jsem dookola zkoumal, všechny ty kovové detaily, kterých jsem měl chuť se dotknout. Byl rebel, vším, svými pohyby, které mě dováděli k šílenství a já si byl naprosto jistý tím, že to ví, i když se má tvář jen lehce pohnula. 
Neuhýbal jsem dlaní, nesundával ji z jeho pozadí nebo z jeho klína, ve kterém jsem v těch táhlých přírazech cítil naprosto jasnou tvrdost a vzrušenost, kterou jsem cítil i já sám. Byla to jako soukromá show, show o kterou jsem ho žádal a přitom dostával víc, než jsem očekával. A rozhodně to nebylo jen proto, protože jsem mu to řekl. Kdyby mě viděla Isabella, nejspíš by se hodně smála tomu, že je to snad nejvíc, co jsem se kdy odvázal. Neznala tuhle mou část, část, která měla dost toho být tím příkladným hodným synem, která měla dost toho věčného potlačování, schovávání se. Která měla dost toho života ve své hlavě, když jsem nesnil o ničem víc, než jen ho poznat mimo ty zlatě se třpytící lustry a jídlem narvané taneční sály. Někdy jsem si přál být víc než jen princem Španělska. Přál jsem si, aby se na mě někdo díval jinak. Přesně tak, jako ses na mě díval ty, Floriane. Ve chvíli, kdy mi prsty zajel do vlasů, kdy jsem se nechal, aby mi zaklonil hlavu a sám se nebránil tomu zcela odzbrojujícímu polibku. Projela mnou vlna vzrušení, taková, kterou jsem cítil v konečcích prstů, z toho elektrizujícího napětí, s tím, jak jsem zvedl svoje ruce a umístil je na jeho bedra, abych si ho posunul do majetnického pevného sevření, možná jen proto, abych utlumil něco, co se dralo přes mé rty i přes veškeré protesty, protože na ten dotek studeného kovu v kombinaci s jeho horkými rty jsem nebyl připravený. Bylo to sexy, naprosto nepochopitelně sexy, lákalo mě to, chtěl jsem víc. Cítit ji víc, na jiných místech, znovu tu elektřinu, to napětí, kterým byla celá atmosféra místnosti prodchnutá. Nebyl jsem připravený na tu chuť, ale vycházel ji vstříc, zkoumal ji, ale než jsem stačil pokračovat, oddálil se a přiložil mi nůž k hrudi. Možná jsem měl být chytřejší a nejdřív ho prošacovat než s ním začít hrát tuhle hru. Možná bylo stupidní, myslet si, že by nechtěl to, co všichni ostatní v tomhle prohnilém světě. Stačilo by ho za to poslat do pekel, ale já namísto toho povolil stisk na jeho bedrech a sledoval každý pohyb blyštivé čepele. Tu hru, nad kterou se očividně bavil, když jsem naklonil hlavu na stranu s doprovázel tím svůj výhružný pohled. 
Když mi ale s tím potěšením strhnul košili, neodolal jsem, abych si neolízl rty a neroztáhl je v úšklebek. Ten, který se k té princovské dokonalé tváři přece tak nehodil. Princové se neušklíbají, ale vzbuzují respekt. A na ten jsem neměl náladu. 
Jeho doteky, dráždily mě. Jeho slova, vzbuzovala ve mě něco víc. Ten oheň, co doutnal, ale teď se měnil. Měnil se spolu s každým jeho dotekem a ve chvíli, kdy se kulička dotkla mého ucha, věděl jsem, že zažehl víc než jen malý plamen. 
Narovnal jsem se, tak, že jsem se nahou hrudí dotýkal jeho, než jsem ruce nechal sklouznout z jeho boků, umístil je na jeho zadek, a pak si ho prostě a jednoduše vyhoupnul do náruče. Lehkost jeho těla byla překvapivá, ale rozhodně mě nijak nerozhodila, když jsem se z křesla přesunul na lenošku ve stejné nechutně bohaté výzdobě a položil ho na tu zlatem vyšívané polstrování. Co položil, nejspíš jsem ho tam spíš hodil, spolu s tím, jak jsem se okamžitě vrátil do jeho přítomnosti a tělem ho ukotvil na místě. Má ruka, co se objevila zapřená těsně vedle jeho obličeje, zatímco ta druhá, zkoumala jeho tělo. Prsty, co zabloudily pod lem trička a nedočkavě hladily tu jemnou kůži, kroužili kolem podbřišku, když pak bez jediného zaváhání vklouzly dovnitř. Můj obličej se přiblížil k tomu jeho, nejspíš jsem ho mohl otočit a vzít si ho zezadu. Rychle, udělat to co nejvíc anonymně, ukojit pudy. Ale já si musel přiznat, že to nebylo z nějakého gentlemanství, ale z toho sobeckého pocitu, že jsem chtěl se na něj dívat. A že jsem chtěl, aby se díval on na mě. Aby se na mě díval tak, jako nikdy jiný, protože to bylo přesně to, co jsem chtěl, co jsem potřeboval. 
Mé prsty našly jeho tvrdé mužství a zkušeně ho uchopily, začaly pohybovat nahoru a dolů, palcem kroužit po špičce, nehtem zajíždět dovnitř a znovu ven, než jsem se přiblížil k jeho rtům, ale ne proto, abych ho znovu políbil, ale jen abych zuby potáhl za kroužek v jeho rtu. Hrál si s každou tou ozdobou, sál, kousal, dokonale si ho podmaňoval, než jsem se odtáhl a znovu se lehce ušklíbl. 
"Ukaž mi to všechno, Floriáne.." Dal jsem si záležet na tom, abych jeho jméno vyslovil jasně a naprosto zřetelně, zazněl v tom rozkaz, žádné námitky, vychutnával si jednotlivé slabiny jeho jména na jazyku, než jsem ho volnou rukou chytil za krk a znovu přitáhl k sobě. Pro ten polibek, který jsem prostě sobecky chtěl. A taky si ho vzal.

Kdo by čekal, že obyčejná krádež šperků se zvrhne v něco tak zábavného? Protože když se tou dokonalou leč chladně netečnou tváří mihl ten naprosto nesmyslně sexy úšklebek, věděl jsem, že jsem vyhrál. Že od něj dostanu, co chci a pro jednou mi nešlo o drahé cetky nebo blyštivé šperky. Lákal mě k sobě, zajímal, jen s každým dalším pohybem jsem o něm chtěl vědět víc, protože se mi zdálo, že ta krásná tvářička je jen špičkou ledovce a všechno to zajímavé a neobyčejné, k čemu jsem se tak zoufale toužil propracovat, je někde hluboko pod povrchem. Možná jsem se měl bát, možná jsem měl být ostražitější před tím upřeným pohledem a tichým výhružkám, ale z nějakého důvodu jsem se s ním cítil naprosto konformně, naprosto v bezpečí, prostě jsem nějak věděl, že mi neublíží, i když jsem z logiky věci neměl jediný důkaz o svých domněnkách. Jenže já nikdy moc nepřemýšlel, nikdy nezvažoval možnosti, já prostě věřil svým instinktům a šestému smyslu a nemínil jsem to měnit jen proto, že je přitažlivý takovým způsobem, až se mi tajil dech, když jsem se konečně směl dotknout té dokonale hladké kůže, když se jeho ruce znovu pevně usídlily na mém zadku a on mě bez větší námahy zvedl do vzduchu. Hmmm tak to bylo hodně rajcovní, co si budeme a mě nevadilo, že mám být ten dole, ta role alfa samce mu rozhodně seděla a moje tvrdnoucí mužství jen souhlasně přizvukovalo, když nás hodil na lenošku a já si jen se smíchem olízl rty a vyčkal, až se zase vrátí do mé blízkosti. Neuhýbal jsem a necukal, naopak to mé tělo mu vyšlo okamžitě vstříc, když jsem se ochotně vracel do toho příjemného tepla, k té silné, kořeněné vůni, která mě sváděla k tomu se naklonit a prostě snědou kůži ochutnat. Zatím jsem ale neměl možnost, protože to začínalo vypadat, že můj chladný princ se začíná rozpalovat, nebo to jsem možná dělal spíš já a on prostě popouštěl uzdu fantazii? Nad polemikou jsem rychle mávl rukou, když se neobtěžoval s žádnou sladkou předehrou a jeho ruka se nedočkavě ztratila za lemem mých kalhot. Nebo jsem byl nedočkavý spíš já, když jsem zcela instinktivně přirazil do jeho horké, pevné dlaně a hlasitě zasténal? Bylo mi naprosto jedno, co za zvuky ze mě vychází, proč mu nedat zakusit, jak příjemné jeho doteky jsou? Pohyboval jsem pánví proti jeho dlani, zvedl ruku a znovu mu fascinovaně prsty projel ty nadýchané, voňavé kadeře, aniž bych tu pusu zavřel a místo toho se tomu prostě bez zábran poddal a zaklonil hlavu v další slastné vlně, která projela mým tělem.
"Vážně jsem tvůj první..?" škádlivě jsem zamumlal bez rozmyslu první věc, která mi přišla na mysl a znovu jen pohledem vyhledal jeho tvář, líbilo se mi, jak mě pozorovat, protože jsem věděl, co to chceš vidět, sobecky a naléhavě, ale neměl jsem problém ukázat mu svou poddajnost ani slastí staženou tvář, protože to, co jsem cítil, jsem předstírat nemusel. Sklonil se ke mě, hypnotizoval jsem pohledem ta horká ústa a chtěl, zoufale jsem chtěl další polibek, ale jen rty zatáhl za kroužek v mém rtu a já se usmál. Bylo to paradoxní nebo možná naprosto přirozené, že se tenhle zbohatlický princ právě zahazoval se spodinou, jakou jsem byl já? Zjevně mě k sobě přitahoval vší tou elegancí, nadbytkem, vůní i jemností jeho kůže, stejně jako jeho fascinovalo všechno to tvrdé a nepoddajné na mě. My dva, dva odlišný světy, který neměly zjevně absolutně nic společného, a přesto se teď tak dokonale propojovaly v souhře našich těl, aniž by to kdokoliv z nás hodlal zastavit. 
Olízl jsem si vzrušeně rty, když mě znovu oslovil, znovu ty dokonalé rty, které se našpulily, dotek jeho jazyka na patře, dokonalá intonace, ten hluboký, sametový hlas, kurva, byl jsem nadržený a netrpělivý vzít si to všechno, dát mu to! Sledoval jsem jeho pohybující rty a vyšel mu vstříc, okamžitě jsem se k němu naklonil pro ten vášnivý polibek, když mě chytil za krk, já mu do rtů bolestně, přidušeně a roztouženě zasténal, ale to já mu vpletl prsty do vlasů, já si ho přitáhl ještě blíž a oplácel mu hru jeho jazyka, když jsem drze vklouzl dovnitř a užíval si tu bohatou paletu vjemů, které mi způsoboval. Nemyslel jsem, neplánoval, nemohl, když jsem v ústech cítil jeho jazyk, když si ode mě bral ty sobecké, majetnické polibky. Byl tak sexy, tak moc, že mi bylo jedno, jaké tohle může a nemusí mít následky. Nikdy jsem o budoucnosti nepřemýšlel, neuměl a nechtěl jsem, protože teď,.. teď to bylo naprosto perfektní. 
Pootevřel jsem oči, když se ode mě odtrhl, abychom se oba mohli trhavě nadechnout a využil tu chvíli, abych ho od sebe ledabyle odstrčil. Vstal jsem z lenošky na nohy, ale hned mu věnoval ten pobavený úšklebek, ubezpečující a hravý, protože jsem rozhodně neměl v úmyslu odcházet. Ne teď, když jsem ho přitlačil zády k opěradlu a sám se usídlil mezi jeho nohama, kde jsem ten očekáváníplný pohled věnoval jeho naditému rozkroku. Olízl jsem si rty, nechal si po špičce jazyka proklouznout chladný plíšek, věděl, že se díváš a dělal to pro tebe, ale teď jsem se mnohem víc soustředil na pásek jeho kalhot, které dokonale obepínaly jeho boky, ale upřímně jsem si je spíš představoval na podlaze než na tobě. Zkušeně a bez zaváhání jsem je rozepl, sjel zipem dolů a bez prodlení potáhl dolů, abych ho mohl vysvobodit z upnutých boxerek. Můj rozšiřující se spokojený úšklebek při pohledu na jeho vztyčené mužství hovořil za vše. 
"Dívej se." zvedl jsem ty přivřené oči k tomu dokonalému, hýčkanému obličeji, když jsem se sklonil a jazykem přejel po celé jeho délce. Obzvlášť jsem se zastavil u špičky, kde jsem si chvíli špičkou jazyka pohrával s uzdičkou, dokud jsem ho na citlivém vrcholu nepodráždil chladnou, kovovou kuličkou. Ale to jsi chtěl, nebo ne..? Protože jsem tě neznal, nerozuměl ti a netušil, co se ti honí hlavou, ale dokázal jsem v tobě probudit ten oheň a to mi prozatím stačilo. Vyhledal jsem očima ten temný, hnědý pohled a aniž bych ho odtrhl nebo zaváhal, pusu jsem otevřel a nechal ho v sobě zmizet až po kořen.