Kai Lindström

pro **Kai Lindström** Tue Sep 10, 2024 1:27 pm

V době, kdy celej svět padá dolů na hubu,
Nikdo mi nevrátí čistou hlavu.
Svým vzhledem rozhodně budím pozornost, tu dobrou, tu chtěnou, i tu špatnou, nevítanou. Znám ty pohledy, umím je přečíst. Dokážu si mezi nimi vybírat ty, co chci vidět a ty, které mě absolutně nezajímají. Ta pozornost ale není jen tou impozantní téměř dvoumetrovou výškou, ani vytrénovaným tělem vycvičeným těžkou prací stejně jako každodenním drilem, který mě udržuje ve střehu. Ani těmi rozložitými záda, širokými rameny, rukama, které unesou mnoho a ne, ani tím rýsnutým sixpackem skrytým za tím volným tričkem, které jsem si snad jako jedinou sentimentální věc nechal z dob předtím. A jelikož máma vždycky nakupovala s předstihem, pořád jsem do něj nedorostl. Jejich pohledy se spíš stáčejí k mé tváři. Nedivím se jim. Kromě těch pronikavých fialových očí, které sice vypadají nezaujatě, dokážou perfektně zhodnotit každé nakrčení obočí nebo drobnou téměř neviditelnou pihu nad obočím. Kromě těch tvrdých rysů, ve kterých toho Seveřana nezapřu, plných rtů, leč věčně stažených v tu úzkou nepřístupnou linku, je to ta jizva.. Popálenina, která hyzdí polovinu mé tváře a která nějakým zázrakem nezastihla i oko, které zůstalo zcela zdravé. Je to cejch, symbol prohry, která mě pronásleduje v těch bezesných nocích, které patří každý můj pohled, každá myšlenka ráno nad zrcadlem. Která mi denně připomíná zklamání, stejně jako v ostatních vzbuzuje otázky, na které nikdy neodpovídám. Nesnažím se ji zakrývat. Ani těmi delšími vlasy, které nosím stažené v uzlu, a naopak mám hlavu na straně jizvy téměř vyholenou. Nebojím se čelit svým démonům a ani pohledům lidí, kteří to nechápou. Protože jejich pochopení je mi srdečně u prdele.
Mé oblečení je vesměs praktické, kromě toho volného trička mám na zádech věčně připevněný batoh, který snad obsahuje téměř celý můj život. Jako ten, co se toulá světem, toho nepotřebuju mnoho. Funkční oblečení, křesadlo, abych měl oheň v těch chladných nocích vždy po ruce, spacák, deka, kousek jídla. A to stačí. Vždy jsem byl až příliš velký praktik než abych svůj vzhled nějak víc řešil.

Bro-bro, mě nedojebeš ničím
Jsem nastavený jinak, jako bych na to vše cvičil.

První to začlo mojim tátou, ten pocit, když umřel (umřel)
Už se ho jen tak nezbavím (ne)

Život tu dole vážně v p**i
Nakonec jsem rád, že tu bolest už necítím.

Nastartuju káru.
Doufám, že až bude hořet, tak už tady nebudu..